Koment
Pohled do minullosti ukazuje, že první obaly nevznikly teprve v naší moderní době, nýbrž mnohem dříve. Již před více než 9000 lety používali naši předkové jímky či nádoby (tedy obaly) na uchování zásob a na přepravu. Vlnitou lepenku však vynalezl až americký inženýr, Albert Jones, v roce 1871.
Jak se ale vlna do obalu dostane?
K výrobě vlnité lepenky je v podstatě zapotřebí jen papír, jakožto výrobní materiál. V Česku se používá převážně papír složený z recyklovaného starého papíru s určitým podílem vláken jako např. škrobové lepidlo, které drží vlnitou lepenku pohromadě.
Nejdříve se papír musí ohřát a navlhčit párou. Pak se za působení tlaku a vysoké teploty protáhne mezi dvěma do sebe zapadajícími rýhovanými válci. Tím se papír zformuje
do tvaru pravidelné vlny. Pak se vrchní části vln potřou škrobovým lepidlem a z každé strany se na ni pomocí přítlakových válců přilepí rovné papíry. A tím je vlnitá lepenka hotová. Nakonec se vlnitá lepenka ještě musí nechat zaschnout a pak se z ní nařežou archy (tzv. přířezy) dle pořadovaných rozměrů.
Z těchto přířezů se pak na zpracovatelských strojích vyrábějí vlastní obaly - např. klopové krabice nebo i displeje.
